Vystudovala jsem obor Porodní asistence na Univerzitě Pardubice.
Od roku 2010 pracuji na gynekologicko-porodnickém oddělení ONT, převážně na porodním sále a šestinedělí.
Proč pracuji jako porodní asistentka? Z velké části za to může moje maminka, která prožila 2 těžké porody a často mi o nich vyprávěla. Je traumatizovaná jako dalších tisíce žen, které rodily v 80. letech.
Chování tehdejšího personálu porodnice bylo povýšené, bezcitné, ponižující a hlavně absolutně neempatické. Její porodní příběhy jsem slyšela tolikrát a vždy jsem nemohla pochopit, proč se někdo takto chová k rodící ženě.
Měla jsem velkou potřebu jí to nějak vynahradit, a proto jsem si slíbila, že pokud se mi podaří stát se porodní asistentkou, nikdy se takto k rodičkám nebudu chovat a naopak jim budu velkou oporou.
Doufám, že jsem tento slib nikdy neporušila.
Smysl mé práce vidím v tom, aby si žena, se kterou prožiji jeden z nejdůležitějších okamžiků jejího života, odnesla pozitivní a krásný zážitek z porodu. Aby byla při odchodu z porodního sálu na sebe pyšná a věděla, že dokázala na svět přivést své dítě. Když vidím v jejích očích a očích jejího partnera absolutní štěstí, tak je “mise” splněna a vše dává smysl.
S nástupem do zaměstnání jsem zjistila, že polovina práce porodní asistentky je o psychologii a komunikaci. Snažím se ke každé ženě přistupovat individuálně.
Často jsou ženy přesvědčeny, že to prostě nezvládnou a chtějí vše vzdát. Snažím se jim dodat sebevědomí a klid. Doufám, že se mi to daří :-). Pracuji v CPA a ačkoliv jsem z toho měla ze začátku strach, jsem nadšená. Snažím se neustále přijímat nové poznatky a učím se od zkušenějších kolegyň a od lékařů.
Nejvíce bych si přála, aby ženy při porodu neztrácely svoji zodpovědnost a aby měly možnost být hlavním režisérem svého porodu.